Genetika nádorových onemocnění

Lékařská genetika je odvětví lékařské vědy, která studuje lidský genom a jeho poruchy se zaměřením na klinické důsledky. Lékařská genetika se zabývá vrozenými vadami a dědičnými onemocněními. Jedním velkým odvětvím lékařské genetiky je genetika nádorových onemocnění. Nádorová onemocnění tvoří nedílnou součást dnešní moderní medicíny, často se vyskytují v naší populaci a v současnosti jsou jednou z nejčastějších příčin úmrtí v České republice. Nicméně pouze u 5 až 10 % dospělých pacientů a u 15 až 20 %  dětských pacientů jsme schopni vysvětlit vznik nádorového onemocnění na podkladě dědičných predispozic.

Je důležité uvědomit si, jak nádorové onemocnění vzniká, jde o složitý a mnohastupňový proces.  Nádor je vlastně soubor buněk, které rostou samostatně bez řízení organismu, přestanou odpovídat na signály k ukončení růstu, pouze omezeně reagují na indukci programované buněčné smrti. Nádorové buňky dokáží ovlivnit krevní kapiláry a mají neomezenou schopnost dělit se. Některé nádorové buňky mají tendenci  šířit  se do vzdálených orgánů. Další charakteristikou nádoru je schopnost unikat našemu imunitnímu systému. V nádorových buňkách jsme schopni popsat určité změny genetické informace. Na nádorové transformaci se podílejí onkogeny, které při narušení neboli mutaci mají přímý vliv na zhoubné bujení, dále geny udržující stabilitu genomu, geny regulující programovanou buněčnou smrt a tumor - supresorové geny, které při neplnění své funkce zapříčiní vznik nádoru. Mutace v určitých genech mohou být vrozené nebo získané v průběhu života jedince působením různých kancerogenů, které způsobují nebo napomáhají vzniku zhoubných onemocnění. Hereditární nádorové syndromy představují skupinu nádorových onemocnění, u kterých pozorujeme při jejich rozvoji vliv dědičnosti. Příkladem mohou být nádory prsu nebo tlustého střeva, které mají tendenci vyskytovat se v určitých rodinách opakovaně. Samotný proces vzniku nádorového onemocnění může být genetickou predispozicí významně urychlen. Genetická predispozice je často natolik silná, že vede k rozvoji příslušného onemocnění ve velké většině případů. Dědičné nádorové syndromy jsou charakterizovány oproti sporadickým výskytům opakovaným výskytem nádorového onemocnění v rodinné anamnéze, nízkým věkem v době stanovení diagnózy, vícenásobným či opakovaným výskytem nádorového onemocnění u postižené osoby. Z genetického hlediska jsou spojeny s mutacemi v tumor - supresorových genech a genech, které udržují stabilitu genomu a některými geneticky podmíněnými chorobami a komplexními syndromy např. Downovým syndromem.

Klinického genetika je vhodné vyhledat v následujících situacích: v případě výskytu nádorového onemocnění v neobvyklém věku, u pacientů s různými typy nádorových onemocnění, při oboustranném výskytu nádoru u párových orgánů, při opakovaném výskytu stejného typu nádoru v rodině (karcinom prsu, tlustého střeva), při kombinaci určitých typů nádorů u blízkých příbuzných (např. karcinom prsu a vaječníků).  Klinický genetik obvykle indikuje vyšetření panelem pro dědičné nádory. Tento panel byl vyvinut skupinou doc. MUDr. Kleibla z Ústavu biochemie a experimentální onkologie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a nazývá se CZECANCA (CZEch CAncer paNel for Clinical Application). Onkopanel nám umožňuje hodnocení 44 genů, které jsou spojovány s dědičnými nádorovými onemocněními (syndrom dědičného karcinomu prsu a vaječníků, nádorů trávícího ústrojí a dalšími). Pokud výsledky prokáží vrozenou predispozici k národovým onemocněním doporučí klinický genetik vhodné sledování, preventivní operaci, nebo úpravu probíhající onkologické léčby, to vše ve spolupráci s lékaři z dalších oborů (např. onkologem, gynekologem). Důležitou součástí práce klinického genetika je podrobné informování svých pacientů o možnosti preimplantační genetické diagnostiky, aby se zabránilo přenosu predispozice na další generaci.

Autor: MUDr. Lucie Slámová, Ph.D., klinický genetik, Oddělení gynekologie a Centrum asistované reprodukce Sanus